Země zahrnuté v Evropské unii. Jak funguje Evropská unie. Evropská unie: chronologie expanze komunity

Evropa se zrodila po skončení druhé světové války. Právě v této době se objevilo NATO, Západoevropská unie a Rada Evropy a na východě byl obrovský SSSR.

Evropská unie byla původně vytvořena jako ekonomické sjednocení. V roce 1951 bylo vytvořeno Evropské společenství oceli a uhlí – „předchůdce“ moderní Evropské unie. Seznam zemí zahrnutých do EU tehdy tvořilo pouze šest států: Německo, Francie, Belgie, Itálie, Nizozemsko a Lucembursko.

V roce 1957 byly vytvořeny Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství. Na základě těchto sdružení vznikla Evropská unie.

S rozšiřováním složení zemí EU a centralizací řízení se měnily i cíle sdružení. Postupně začala řešit nejen obecné ekonomické, ale i politické problémy, schvalování zákonů a participace Mezinárodní vztahy.

Moderní Evropská unie

Země zahrnuté v EU (2014):

Evropská unie: chronologie expanze komunity

Země zařazené do EU 2014 vstupují do unie již několik desetiletí. Podívejme se na chronologii:

• 1957 Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Itálie a Lucembursko podepsaly dohodu o založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii.
• 1973 Seznam zemí zahrnutých do EU doplňuje Spojené království, Dánsko a Irsko.
• 1981 Řecko se stalo desátou zemí unie.
• 1986 Přistoupení Španělska a Portugalska.
• 1995 Seznam zemí EU je rozšířen o Rakousko, Švédsko a Finsko.
• 2004 Ve znamení přistoupení Maďarska, Polska, Slovinska, České republiky, Estonska, Slovenska, Malty, Litvy, Lotyšska a Kypru.
• 2007 Bulharsko a Rumunsko jsou přijaty do EU.
• 2013 Chorvatsko získalo titul člena Evropské unie.

Výhody Schengenu

Někteří jsou členy Schengenské dohody z roku 1985, díky které je cestování po Evropě mnohem jednodušší. Na hranicích mezi těmito státy neprobíhá pasová kontrola a občanům států, které nejsou členy Evropské unie, stačí zažádat o schengenské vícenásobné vízum, které jim zajistí volný pohyb po všech zemích schengenského prostoru.

Schengenský prostor dnes nezahrnuje země EU, jejichž seznam tvoří pět států:

• Spojené království.
• Irsko.
• Kypr.
• Rumunsko.
• Bulharsko.

Absence hraničních kontrol však neznamená, že se občané mohou pohybovat po Evropě, aniž by u sebe měli potřebné doklady. Zaměstnanci autorizovaných služeb kterékoli evropské země mohou vyžadovat předložení platných dokladů, které potvrzují právo cizince pobývat na území konkrétního státu.

Politická struktura Evropské unie

Základna politická struktura je Římská smlouva, kterou členské státy EU podepsaly v roce 1958.

Struktura EU je odlišná v tom, že její legislativní normy převažují nad rozhodováním orgánů členských států unie.

Administrativní struktura se skládá z evropských:

• Rada;
• provize;
• parlament;
• soud.

To je nejvyšší v Evropské unii. Skládá se ze dvou úrovní, které tvoří:

• hlavy států a vlád;
• ministři vlády (Rada EU nebo Rada ministrů).

Hlavními úkoly Evropské rady je určovat obecnou politickou linii Evropy. Za tímto účelem se čtyřikrát ročně konají summity, na které členské země EU vysílají své hlavy států a vlád.

Rada Evropské unie je zákonodárným a výkonným orgánem. Schází se několikrát do měsíce. Hlasování je založeno na většinovém principu, kdy každý stát má určitý počet hlasů. Rozdělení hlasů je ovlivněno obyvatelstvem země a jejími zájmy.

Evropský parlament

Zákonodárným orgánem je Evropský parlament. Nezahrnuje všechny členské státy EU. Dnes parlament tvoří asi osm set zástupců z 25 zemí EU. Poslanci jsou voleni přímou volbou.

Parlament funguje podle zásad stranické příslušnosti. Největšími stranami ze sta stran ve svém složení jsou liberálové a socialisté. Hlavním úkolem této struktury je schvalování návrhů zákonů a jednotného rozpočtu EU.

Evropská komise

Toto je výkonný orgán. Zahrnuje všechny evropské země, které jsou členy EU (jeden zástupce z každé). V čele Evropské komise stojí předseda EK, v současnosti Jose Manuel Barroso.

Sídlo EK se nachází v Bruselu. Složení Evropské komise je voleno Evropským parlamentem na období pěti let. Je mu odpovědná. Evropský parlament má právo rozpustit EK, k čemuž došlo v roce 2004 kvůli rozsáhlému korupčnímu skandálu.

EK poskytuje pomoc při realizaci zájmů Evropské unie, vyvíjí a implementuje legislativní normy a podepisuje mezinárodní smlouvy jménem Evropské unie. Je odpovědností ES vést jednání, podepisovat dohody a smlouvy se zeměmi třetího světa.

Evropský soud

Soudním orgánem Evropské unie je Evropský soudní dvůr. Tato struktura se zabývá právním výkladem práva EU a řešením sporů mezi státy, právnickými osobami a jednotlivci Evropské unie. Sídlo Evropského soudu se nachází v Lucemburku.

Vstup do Evropské unie

Země, které jsou členy EU, vstupem do smluv omezují svou suverenitu a nahrazují ji zastoupením struktur EU, které jednají ve prospěch společenství zájmů.

Při vstupu do EU podléhá kandidátská země požadavkům odpovídajícím kodaňská kritéria, které byly schváleny v roce 1993 na zasedání Evropské rady v Kodani a schváleny Evropskou radou v roce 1995 v Madridu.

Hlavními požadavky na kandidátské země jsou dodržování:

• demokratické principy;
• principy svobody a lidských práv;
• principy právního státu.

Kromě toho musí mít země rozvinutou konkurenceschopnou tržní ekonomiku. Občané země musí uznávat a podporovat normy a pravidla, které země EU přijaly. Seznam oficiálních kandidátů se v současné době skládá z pěti zemí:

• Island.
• Turecko.
• Srbsko.
• Makedonie.
• Černá Hora.

Aktivity Evropské unie

Země, které jsou členy EU, chrání zájmy Evropy a prosazují evropské hodnoty po celém světě.

10 příkladů aktivit EU:

EU za dobu své existence navázala úzké kontakty se zeměmi, které se právě vydaly na cestu rozvoje. S některými sousedními evropskými zeměmi byly podepsány dvoustranné dohody o přidružení EU.

Evropská unie dnes dosáhla diplomatických vztahů s většinou zemí světa, které mají potenciál strategického partnerství a mírového soužití.

Evropská unie (Evropská unie, EU) - sdružení 27 evropských států, které podepsalo Smlouva o Evropské unii(Maastrichtská smlouva). EU je jedinečnou mezinárodní entitou: spojuje vlastnosti mezinárodní organizace a státu, ale formálně není ani jedno, ani druhé. Unie není subjektem mezinárodního práva veřejného, ​​ale má pravomoc účastnit se mezinárodních vztahů a hraje v nich významnou roli.

Zvláštní a závislá území členských států EU

Území EU na mapě světa Evropská unie Vnější regiony Mimoevropské státy a území

Zvláštní území mimo Evropu, která jsou součástí Evropské unie:

Rovněž podle článku 182 Smlouvy o fungování Evropské unie ( Smlouva o fungování Evropské unie), členské státy Evropské unie se sdružují se zeměmi a územími Evropské unie mimo Evropu, které udržují zvláštní vztahy s:

Francie -

Holandsko -

Spojené království -

Požadavky na žadatele o vstup do EU

Pro vstup do Evropské unie musí kandidátská země splnit kodaňská kritéria. kodaňská kritéria- kritéria pro vstup zemí do Evropské unie, která byla přijata v červnu 1993 na zasedání Evropské rady v Kodani a potvrzena v prosinci 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Kritéria vyžadují, aby stát respektoval demokratické principy, principy svobody a respektování lidských práv, jakož i princip právního státu (článek 6, článek 49 Smlouvy o Evropské unii). Země musí mít také konkurenceschopné tržní hospodářství a musí uznávat společná pravidla a normy EU, včetně závazku plnit cíle politické, hospodářské a měnové unie.

Příběh

Logo českého předsednictví v první polovině roku 2009

Myšlenky panevropanství, které myslitelé v dějinách Evropy již dlouho hlásali, zazněly se zvláštní silou po druhé světové válce. V poválečném období se na kontinentu objevila řada organizací: Rada Evropy, NATO, Západoevropská unie.

První krok k vytvoření moderní Evropské unie byl učiněn v: Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie, Itálie podepsaly dohodu o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO, ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli), jejímž účelem bylo sdružit evropské zdroje pro výrobu oceli a uhlí, vstoupila tato dohoda v platnost v červenci 1952.

Za účelem prohloubení ekonomické integrace vzniklo stejných šest států (EHS, společný trh) ( EHS - Evropské hospodářské společenství) a (Euratom, Euratom – Evropské společenství pro atomovou energii). Nejdůležitější a nejširší z nich tři evropská společenství bylo EHS, takže v roce 1993 bylo oficiálně přejmenováno na Evropské společenství ( ES - Evropské společenství).

Proces rozvoje a přeměny těchto evropských společenství v moderní Evropskou unii probíhal zaprvé přesunem stále většího počtu řídících funkcí na nadnárodní úroveň a zadruhé zvýšením počtu účastníků integrace.

Historie rozšiřování EU

Poznámky

² Včetně zámořských departementů Guadeloupe, Martinik, Réunion a Francouzská Guyana. Alžírsko opustilo Francii (a EU) 5. července 1962. Saint Pierre a Miquelon byl zámořský department (a součást EU) od roku 1983. Svatý Bartoloměj a Svatý Martin, kteří se odtrhli od Guadeloupe dne 22. února 2007, se po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost vrátí do EU.

° V roce 1973 vstoupilo do EU Spojené království Velké Británie a Severního Irska (UK) spolu s Normanskými ostrovy, ostrovem Man a Gibraltarem

Norsko

• První pilíř, Evropská společenství, spojuje předchůdce EU: Evropské společenství (dříve Evropské hospodářské společenství) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Třetí organizace, Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), zanikla v roce 2002 v souladu s Pařížskou smlouvou, která ji založila.
• Druhá podpora se nazývá „obecná“ zahraniční politika a bezpečnostní politika“ (SZBP).
• Třetím pilířem je „policejní a justiční spolupráce v trestních věcech“.

Smlouvy pomocí „pilířů“ vymezují oblasti politiky v kompetenci EU. Pilíře navíc poskytují jasný obraz o úloze vlád členských států EU a institucí EU v rozhodovacím procesu. V rámci prvního pilíře je rozhodující role institucí EU. Zde se rozhoduje „komunitní metodou“. Společenství je odpovědné za otázky týkající se mimo jiné společného trhu, celní unie, jednotné měny (někteří členové si ponechají svou vlastní měnu), společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky, některých otázek migrace a uprchlíků, jako např. stejně jako politika soudržnosti). Ve druhém a třetím pilíři je role institucí EU minimální a rozhodnutí přijímají členské státy EU. Tento způsob rozhodování se nazývá mezivládní. V důsledku Smlouvy z Nice (2001) byly některé otázky migrace a uprchlíků, stejně jako genderová rovnost na pracovišti, přesunuty z druhého do prvního pilíře. V důsledku toho se v těchto otázkách zvýšila role institucí EU vůči členským státům EU.

Dnes je členství v Evropské unii, Evropském společenství a Euratomu jednotné, všechny státy, které do Unie vstoupí, se stávají členy Společenství.

Komora auditorů

Účetní dvůr byl zřízen v roce 1975 za účelem auditu rozpočtu EU a jejích orgánů. Sloučenina. Komora je složena ze zástupců členských států (jeden z každého členského státu). Jsou jmenováni Radou jednomyslným hlasováním na šestileté funkční období a při výkonu své funkce jsou zcela nezávislí.

1. kontroluje zprávy o příjmech a výdajích EU a všech jejích orgánů a institucí s přístupem k fondům EU;
2. sleduje kvalitu finančního řízení;
3. po dokončení každého finanční rok vypracovává zprávu o své práci a rovněž předkládá závěry či připomínky k jednotlivým otázkám Evropskému parlamentu a Radě;
4. pomáhá Evropskému parlamentu sledovat plnění rozpočtu EU.

Ředitelství - Lucembursko.

Evropská centrální banka

Evropská centrální banka vznikla v roce 1998 z bank 11 zemí EU patřících do eurozóny (Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko). Řecko, které přijalo euro 1. ledna 2001, se stalo dvanáctou zemí eurozóny.

V souladu s Čl. 8 Smlouvy o založení Evropského společenství Evropský systém centrálních bank- nadnárodní finanční regulační orgán, který sdružuje Evropskou centrální banku (ECB) a národní centrální banky všech 27 členských zemí EU. ESCB je řízeno řídícími orgány ECB.

Evropská investiční banka

Vytvořeno v souladu se Smlouvou na základě kapitálu poskytnutého členskými zeměmi. EIB má funkce komerční banky, působí na mezinárodních finančních trzích a poskytuje půjčky vládním agenturám svých členských zemí.

Hospodářský a sociální výbor

(Hospodářský a sociální výbor) je poradním orgánem EU. Vzniklo v souladu s Římskou smlouvou.

Sloučenina. Skládá se z 344 členů nazývaných radní.

Funkce. Radí Radě a Komisi v otázkách socioekonomické politiky EU. Zastupuje různá odvětví hospodářství a sociální skupiny(zaměstnavatelé, zaměstnanci a svobodná povolání zaměstnaní v průmyslu, zemědělství, sektoru služeb i zástupci veřejných organizací).

Členy výboru jmenuje Rada jednomyslným rozhodnutím na dobu 4 let. Výbor volí ze svého středu předsedu na dobu 2 let. Po přijetí nových států do EU velikost výboru nepřesáhne 350 osob (viz tabulka 2).

Místo konání schůzek. Výbor se schází jednou měsíčně v Bruselu.

Výbor regionů

(Výbor regionů).

Výbor regionů je poradním orgánem zajišťujícím zastoupení regionálních a místních správ v práci EU. Výbor byl zřízen v souladu s Maastrichtskou smlouvou a funguje od března 1994.

Skládá se z 344 členů zastupujících krajské a místní orgány, ale při výkonu svých povinností zcela nezávislých. Počet členů z každé země je stejný jako v Hospodářské a sociální výbor. Kandidáty schvaluje Rada jednomyslným rozhodnutím na základě návrhů členských států na dobu 4 let. Výbor volí ze svých členů předsedu a další funkcionáře na dobu 2 let.

Funkce. Konzultuje Radu a Komisi a poskytuje stanoviska ke všem otázkám, které se dotýkají zájmů regionů.

Místo konání sezení. Plenární zasedání se konají v Bruselu 5krát ročně.

Evropský institut ombudsmana

Institut evropského veřejného ochránce práv se zabývá stížnostmi občanů na špatné řízení jakéhokoli orgánu nebo instituce EU. Rozhodnutí tohoto orgánu nejsou závazná, ale mají významný společenský a politický vliv.

15 specializovaných agentur a orgánů

Evropské monitorovací centrum pro boj proti rasismu a xenofobii, Europol, Eurojust.

právo EU

Charakteristickým rysem Evropské unie, který ji odlišuje od ostatních mezinárodních organizací, je přítomnost vlastního práva, které přímo upravuje vztahy nejen členských států, ale i jejich občanů a právnických osob.

Právo EU se skládá z tzv. primárního, sekundárního a terciárního (rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství). Primární právo - zakládající smlouvy EU; smlouvy, které je mění (revizní smlouvy); dohody o přistoupení nových členských států. Sekundární právo - akty vydávané orgány EU. Jako judikatura jsou široce využívána rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a dalších soudních orgánů Unie.

Právo EU má přímý účinek na území zemí EU a má přednost před národní legislativou států.

Právo EU se dělí na právo institucionální (pravidla upravující vznik a fungování orgánů a institucí EU) a právo hmotné (pravidla upravující proces realizace cílů EU a Společenství EU). Hmotné právo EU lze, stejně jako právo jednotlivých zemí, rozdělit do odvětví: celní právo EU, právo životního prostředí EU, dopravní právo EU, daňové právo EU atd. S přihlédnutím ke struktuře EU („tři pilíře “), právo EU se také dělí na evropská právní společenství, schengenské právo atd.

Jazyky Evropské unie

V evropských institucích se oficiálně rovnoměrně používá 23 jazyků.

Na této stránce naleznete úplný seznam zemí EU zahrnutých v roce 2017.

Prvotním cílem vytvoření Evropské unie bylo propojit zdroje uhlí a oceli pouze dvou evropských zemí – Německa a Francie. V roce 1950 si nebylo možné ani představit, že by se Evropská unie po určité době stala jedinečnou mezinárodní entitou sdružující 28 Evropské země a kombinování vlastností mezinárodní organizace a suverénní moc. Článek popisuje, které země jsou členy Evropské unie, kolik je v současné době plnoprávných členů EU a kandidátů na přistoupení.

Organizace získala právní zdůvodnění mnohem později. Existence mezinárodní unie byla zakotvena v Maastrichtské dohodě z roku 1992, která vstoupila v platnost v listopadu následujícího roku.

Cíle Maastrichtské smlouvy:

1. Stvoření mezinárodní asociace se shodnými ekonomickými, politickými a měnovými směry vývoje;
2. Vytvoření jednotného trhu vytvářením podmínek pro nerušený pohyb výrobních produktů, služeb a dalšího zboží;
3. Regulace otázek souvisejících s ochranou a ochranou životního prostředí;
4. Snížená kriminalita.

Hlavní důsledky uzavření smlouvy:

• zavedení jednotného evropského občanství;
• zrušení režimu pasové kontroly na území zemí, které jsou součástí EU, stanoveného Schengenskou dohodou;

Ačkoli EU právně spojuje vlastnosti mezinárodní entity a nezávislého státu, ve skutečnosti nepatří ani jednomu, ani druhému.

Kolik členských zemí EU v roce 2017

Evropská unie dnes zahrnuje 28 zemí a také řadu autonomních oblastí podřízených hlavním členům EU (Alandy, Azory atd.). V roce 2013 došlo k poslednímu vstupu do Evropské unie, po kterém se členem EU stalo i Chorvatsko.

Následující státy jsou členy Evropské unie:

1. Chorvatsko;
2. Holandsko;
3. Rumunsko;
4. Francie;
5. Bulharsko;
6. Lucembursko;
7. Itálie;
8. Kypr;
9. Německo;
10. Estonsko;
11. Belgie;
12. Lotyšsko;
13. Velká Británie;
14. Španělsko;
15. Rakousko;
16. Litva;
17. Irsko;
18. Polsko;
19. Řecko;
20. Slovinsko;
21. Dánsko;
22. Slovensko;
23. Švédsko;
24. Malta;
25. Finsko;
26. Portugalsko;
27. Maďarsko;
28. Česká republika.

Vstup zemí uvedených na tomto seznamu do EU probíhal v několika fázích. V první fázi v roce 1957 formace zahrnovala 6 evropských států, v roce 1973 - tři země včetně Velké Británie, v roce 1981 se členem unie stalo pouze Řecko, v roce 1986 - Španělské království a Portugalská republika, v roce 1995 - další tři mocnosti (Švédské království, Rakouská republika, Finsko). Zvláště plodným se ukázal rok 2004, kdy členství v EU získalo 10 evropských zemí, včetně Maďarska, Kypru a dalších hospodářsky vyspělých zemí. Poslední rozšíření, která zvýšila počet členů EU na 28, byla provedena v letech 2007 (Rumunsko, Bulharská republika) a 2013.

Poměrně často mají Rusové otázku: „Je Černá Hora členem Evropské unie, nebo ne?“, protože měnou země je euro. Ne, stát je v tuto chvíli ve fázi jednání o otázce vstupu.

Na druhou stranu existuje řada zemí, které jsou členy EU, ale měnou na jejich území není euro (Švédsko, Bulharsko, Rumunsko atd.) Důvodem je, že tyto státy nejsou součástí eurozóny.

Jaké jsou požadavky na uchazeče o vstup?

Chcete-li se stát členem organizace, musíte splnit požadavky, jejichž seznam je uveden v příslušném regulačním aktu nazvaném „Kodaňská kritéria“. Etymologie dokumentu je dána místem, kde byl podepsán. Dokument byl přijat ve městě Kodaň (Dánsko) v roce 1993 na zasedání Evropské rady.

Seznam hlavních kritérií, která musí kandidát splňovat:

• uplatňování principů demokracie na území země;
• člověk a jeho práva musí být na prvním místě, to znamená, že stát musí dodržovat zásady právního státu a humanismu;
• ekonomický rozvoj a zvyšování jeho konkurenceschopnosti;
• soulad politického směřování země s cíli a záměry celé Evropské unie.

Kandidáti na členství v EU obvykle podléhají pečlivému prověřování a podle toho se rozhoduje. V případě záporné odpovědi je zemi, která obdržela zápornou odpověď, poskytnut seznam důvodů, na jejichž základě bylo takové rozhodnutí učiněno. Nesoulad s kodaňskými kritérii, který je identifikován během procesu screeningu kandidátů, musí být co nejrychleji napraven, aby byli způsobilí pro budoucí členství v EU.

Oficiálně prohlásil kandidáty na členství v EU

Toto státní sdružení zahrnuje: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Velká Británie, Maďarsko, Německo, Řecko, Dánsko, Irsko, Španělsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko , Finsko, Francie, Chorvatsko, Česká republika, Švédsko a Estonsko.

Na samém počátku vnitroevropského sjednocování, ještě v 90. letech minulého století, bylo prvními členy Evropské unie šest států: Belgie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Francie. Pak se k nim přidalo zbývajících 22.

Hlavními faktory nebo pravidly pro vstup do organizace je splnění kritérií stanovených v roce 1993 v Kodani a schválených na setkání členů Unie v Madridu o dva roky později. Státy musí dodržovat základní principy demokracie, respektovat svobodu a práva a také základy právního státu. Potenciální člen organizace musí mít konkurenceschopné tržní hospodářství a uznávat společná pravidla a normy již přijaté v Evropské unii.

Evropská unie má také své vlastní motto – „Harmonie v rozmanitosti“ a hymnu „Óda na radost“.

Evropské země, které nejsou členy Evropské unie

Mezi evropské země, které nejsou členy organizace, patří:
- Velká Británie, Lichtenštejnsko, Monako a Švýcarsko v západní Evropě;
- Bělorusko, Rusko, Moldavsko a Ukrajina ve východní Evropě;
- Severoevropský Island, Norsko;
- Albánie, Andorra, Bosna a Hercegovina, Vatikán, Makedonie, San Marino, Srbsko a Černá Hora v jižní Evropě;
- Ázerbájdžán, Gruzie, Kazachstán a Türkiye, částečně umístěné v Evropě;
- stejně jako neuznané státy Republiky Kosovo a Podněstří.

V současné době jsou potenciálními kandidáty na členství v Evropské unii Turecko, Island, Makedonie, Srbsko a Černá Hora.

Do tohoto expanzního programu jsou již zahrnuty země západního Balkánu – Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo. Posledně jmenovaný stát však zatím není Evropskou unií uznán jako nezávislý kvůli tomu, že oddělení Kosova od Srbska dosud neuznávají všichni členové organizace.

Několik tzv. „trpasličích“ států – Andorra, Vatikán, Monako a San Marino, přestože používají euro, stále udržuje vztahy s Evropskou unií pouze prostřednictvím dílčích dohod o spolupráci.

Navzdory tomu, že nyní o EU nemluví jen líní, zůstává otázka, které země jsou členy Evropské unie, aktuální. Je chybou mluvit o státech Evropy a naznačovat politické a ekonomické sjednocení států na kontinentu.

Zajímavostí je, že počet zemí v EU je dnes 28 a celkem je v Evropě 50 států.

Vznik stavby se datuje do padesátých let minulého století. Unie směřuje ke své moderní struktuře již více než půl století. Byly přijaty zákony, vstoupily nové státy a rozhodovalo se o tom, jaký systém výběru bude použit, čímž se do konzervativní struktury vnesly jejich inovace. Dnes je to mocné sdružení zemí, které přitahuje svým bohatstvím, čistotou a pořádkem.

Evropské země – seznam

Evropa je název světadílu naší země. Spolu s Asií tvoří kontinent Eurasie. Na tomto území je padesát států. Rozdělení probíhá podél Uralského hřebene.

Patří sem také:

• Země Ruska až k hranici s horami;
• balkánské a pobaltské státy;
• severní území: Norsko, Švédsko;
• jih: Španělsko, Malta, Monako, Gibraltar, Itálie, Řecko, Slovinsko, Vatikán;
• střední země: Rakousko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, ;
• západní: Velká Británie, Irsko, Nizozemsko, Francie, Německo, Belgie, Andorra;
• východ: Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko;
• část Turecka.

Rozdělení do skupin je podmíněné. Rozdělení má spíše politický charakter. Po každém rozpadu či sjednocení se totiž území převádí z jedné skupiny do druhé.

Země, které jsou dnes členy Evropské unie

Vznik Commonwealthu sahá až do padesátých let dvacátého století.

První země, které se staly členy EU, byly: Německo, Francouzská republika, Itálie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko.

Řím se stal historickým městem. Zde byla v roce 1957 podepsána Dohoda o uhlí a oceli, která je prototypem novodobé Maastrichtské dohody. Dále, až do naší doby, seznam EU rostl.

Největší počet území se připojil v roce 2004. Šlo o státy z postsovětského prostoru: Polsko plus pobaltské země.

Vstup Bulharska a Rumunska v roce 2007 byl kontroverzní. Odborníci tvrdili, že tyto země plně nesplňují kodaňské členské normy. Ale jejich žádosti bylo vyhověno. Stejný názor byl i na Řecko. Jako poslední vstoupilo do Unie Chorvatsko (2013). Albánie je také mezi kandidáty na členství v EU. Zde jsou státy, které jsou členy Evropské unie v roce 2018.

evropské země mimo Evropskou unii

Zbytek evropských států, kromě sjednocených 28, není součástí EU.

Kvůli existenci několika dalších sdružení v Evropě dochází k záměně s členskými a nečlenskými zeměmi.

Jedná se o měnové sdružení a také o zónu volného překračování hranic bez celní kontroly.

K interakci mezi stranami dochází na základě dohod o spolupráci v určité oblasti.

V současné době nejsou v Evropské unii pokryta následující území:

• čtyři státy zahraniční západní strany včetně Velké Británie;
• Rusko, Moldavsko, Ukrajina, Bělorusko;
• balkánská území s výjimkou Chorvatska;
• Evropská část Turecka, Ázerbájdžán, Gruzie, Kazachstán.
• Oblast USA, Kanada a další.

Proces spojování se nezastaví v čase. Zájemci podávají přihlášky. Začínají být sledováni. Ty nejúspěšnější se přidávají do rozšiřujícího programu. Jsou i země, které se rozhodnou opustit Evropskou unii z objektivních důvodů, například Anglie.

Je důležité vědět: Hranice Evropské unie, měnové unie a schengenského prostoru se neshodují.

Něco málo z historie EU

Poválečné období si vyžádalo rozhodné jednání k vyřešení současné ekonomické situace. Klíčoví hráči na trhu výroby oceli a uhlí se rozhodli uzavřít dohodu o spolupráci.

Evropská unie vznikla v roce 1957. Zahrnovalo šest států. Od té doby je nejen hospodářským svazem, ale mezinárodní spolupráci zemí

EU se stala mezistátní organizací, která měla společné dohody, ale každé jednotlivé území si zachovalo svou vlastní identitu a tradice.

Moderní vzhled Evropská unie získala v roce 1992 po ratifikaci Maastrichtské dohody. Dále došlo k pokusu o zavedení obecné ústavy. V referendech EHS ne všechny členské země tuto iniciativu podpořily. Francouzi a Nizozemci odmítli.

Lisabonská dohoda podepsaná v roce 2007 všechny spory vyřešila. Stal se prototypem neúspěšné ústavy.

Kritéria pro vstup do EU

Žadatelský stát musí změnit strukturu tří sfér života, aby splnil standardy sjednocení.

Tyto indikátory byly vyvinuty v roce 1993 a poté byly schváleny na oficiálním zasedání Rady EU. Jejich název pochází od místa, kde se výcvikový kemp koná – dánského města Kodaň.

Normy existují pro ty, kteří chtějí vstoupit do sdružení. Existují tři kodaňská kritéria: politické, ekonomické, členství.

Každý z předpisů má své vlastní normy:

1. Podle politického kritéria musí stát pracovat na svých institucích. Jejich ideálním stavem je bezprecedentní ochrana a garance demokracie, ochrana práv občanů a tolerantní postoj k národnostním menšinám. Splnění tohoto kritéria dává právo na přidružení k EU.
2. Ekonomické normy stimulují systém země k rozvoji. To znamená zvyšovat výrobní standardy a důsledně je dodržovat. Na trhu EU je totiž silná konkurence. Nepřipravený stát může zkrachovat.
3. Kritéria členství testují schopnost země nést kolegiální odpovědnost. V rámci EU jsou všechny státy nezávislé na svých legislativní rámec. Existují však také obecné regulační a omezující dokumenty. Ukládají členským zemím určité ekonomické a politické závazky.

Toto je zajímavé: koncept přidruženého člena EU neexistuje. Je podepsána asociační dohoda, která poskytuje určité ekonomické a politické preference.

Vlastnosti ekonomiky členských zemí EU

Každý stát má svou vlastní ekonomickou strategii. Pro země patřící do EU jsou příspěvky do rozpočtu EU a normy pro plánování vlastních rozpočtů povinné.

Vládní deficit finanční plány≤ 3 % a veřejný dluh je menší nebo roven 60 %. Existují však případy, kdy jsou tyto normy porušovány.

Zaostávající státy mohou získat pomoc od EU. Regionální politika je založena na vyrovnání celkové ekonomické situace na celém území unie.

Dalším faktorem, který zvyšuje nebo snižuje rozpočet členských zemí, je program kvót. Podnikatelé všech zemí musí dodržovat společná pravidla a normy.

Závěr

V současné době je odpověď na otázku, kolik zemí je v Evropské unii, 28.

Postup získání členství je složitý a časově náročný. K tomu musí stát splnit tři hlavní kodaňská kritéria: ekonomické, politické a členské standardy.

Pokud se země domnívá, že může soutěžit o místo v EU, vláda podá žádost. Komise to posoudí a rozhodne. Poslední vstupy zcela otřásly stabilitou sdružení. Svaz proto žadatele prověřuje důkladněji.

Podívejte se na video, které poskytuje přehled členských zemí EU: