Osobní a přivlastňovací zájmena v německé tabulce. Skloňování zájmen. Skloňování osobních zájmen

Po prostudování materiálu v této lekci budete schopni:

• pozvat hosta ke stolu
• hosta něčím pohostit
• přeji dobrou chuť
• udělat toust

Naučte se slova a výrazy pro dialog

Pozor na formu a použití slov

Sloveso mögen„chtít“, „touha“ je jako sloveso durfen modální slovesa (viz lekce 1, lekce 3). Ale na rozdíl od durfen sloveso mögen používá se nejen u sloves, ale často u podstatných jmen. Jeho nejčastější forma je: möchte(n)"bych rád (rád)":

Ich möchte ein Formular. Chtěl bych formu.

Sloveso möchte(n) má následující tvary:
Jednotka číslo ich, ehm, sie, es möchte Mn. číslo wir, sie, sie möchten

Greifen Sie zu!- ustálená fráze vyjadřující výzvu k zahájení jídla (u stolu).

Dobrou chuť!- společné přání před začátkem jídla.

Auf Ihr Wohl! - stabilní fráze; je velmi častý toast.

Řízení sloves již znáte (viz lekce 3, lekce 1). Sloveso použité v této lekci je trinken"nápoj" a jeho řízení, odlišné od ruského jazyka, a to:

trinken auf pít pro (sth., někoho, něčí zdraví).

Zapamatujte si následující způsoby tvoření slov (2 a 4)

der Freund + Schaft= zemřít Freund šachta přátelství
essen = das Essenské jídlo

Procvičte si čtení jednotlivých slov

Bitte, nehmen Sie Platz!

Vysvětlení gramatiky

Už jste se seznámili s přivlastňovacími zájmeny? mein A Ihr. (viz lekce 1, lekce 3 a lekce 2, lekce 3). V této lekci jste narazili na další přivlastňovací zájmeno: 1. osoba množného čísla. čísla unser"náš". Stejně jako jiná přivlastňovací zájmena (viz lekce 3, lekce 2) má konec v závislosti na pohlaví a čísle a je odmítnut (viz tabulka níže).

V německém jazyce se mnoho podstatných jmen, která jsou skutečnými jmény nebo vyjadřují abstraktní pojmy, používá zpravidla bez členu; v takových případech se používá jako negace kein (viz lekce 3, lekce 1):

Haben Sie Zeit?-Nein, ich habe keine Zeit.
Möchten Sie Fleisch?-Nein, ich möchte kein Fleisch usw.

Kromě podoby rozkazovacího způsobu již znáte např.: Entschuldigen Sie! Kommen Sie bitte! atd. (viz lekce 1, lekce 1 A lekce 3, lekce 2), existuje popisná forma vyjádření příkazu, žádosti atd., která někdy odpovídá ruskému „pojďme“ + příslušné sloveso:

Fullen drát das Formular aus! Pojďme to vyplnit formulář!

Slovesa geben A essen jako slovesa sprechen A helfen ve 3. l. Jednotky čísla mění kořenovou samohlásku E na i (viz lekce 1, lekce 4):

ich gebe, esse, spreche, helfe
er g i bt, ißt, spr i cht, h i lft

Skloňování přivlastňovacích zájmen

1. Budete dotázáni, zda chcete provést tu či onu akci. Odpovědět na otázku. Zeptejte se svého partnera na podobnou otázku.

2. Vy a vaše žena (manžel) se zeptáte, zda je to váš otec (syn atd.). Odpovědět na otázku. Zeptejte se svého partnera na podobnou otázku.

3. Jste něčím pohoštěni. Pokles. Co byste řekli při léčbě svého partnera?

4. Jste dotázáni, zda váš přítel (syn apod.) dělá něco dobře. Odpovědět. Zeptejte se svého partnera na podobnou otázku.

dein - tvůj

sein — něm

ihr - ji

unser - náš

euer - tvůj

ihr - jejich

Ihr - Váš

• Přivlastňovací zájmeno se používá jako modifikátor podstatného jména a shoduje se s ním v rodu, čísle a pádu (můj otec, moje práce, jejich knihy).
• Pokud existuje přivlastňovací zájmeno, pak již článek nepoužíváme.

meine Mutter - moje matka

unser Auto – naše auto

dein Buch – vaše kniha

V němčině není žádné zájmeno „vaše“. Jak bychom to tedy měli vyjádřit? Jak můžeme říct: Vidím svého tátu???

V německém jazyce je tedy důležité nejen skloňovat přivlastňovací zájmeno po pádech, ale také je sladit se slovem, které označuje vlastníka. Není to moc jasné, že? Nyní vám to ukážu na příkladech:

Řekněme, že chceme říci:

• Beru si svou knihu.

Takže v německé větě říkáme: Beru si svou knihu. Protože každé osobní zájmeno má své vlastní přivlastňovací zájmeno.

Nehme mein Buch. Beru si svou knihu (svou knihu).

Du nimmst dein Buch. Vezmeš si svou knihu (svou knihu).

Er nimmt sein Buch. Vezme svou knihu (svou knihu).

Sie nimmt ihr Buch. Vezme svou knihu (svou knihu).

Wir nehmen unsere Bücher. Bereme si své knihy (naše knihy).

Ihr nehmt eur Bücher. Vezmete si své knihy (své knihy).

Sie nehmen ihre Bücher. Berou si své knihy (své knihy).

• ich - mein - jsem můj
• du - dein - ty - tvůj
• er - sein - on - jeho
• sie - ihr - ona - ji
• wir - unser - my - náš
• ihr - euer - ty - tvůj
• sie - ihr - oni - jejich
• Sie - Ihr - You - Your

Jak jsme již řekli, přivlastňovací zájmena se skloňují podle velikosti písmen. Níže je tabulka skloňování přivlastňovacích zájmen.

Skloňování přivlastňovacích zájmen:

⠀*procházejí lomítkem mužský / ženský / střední rod / množný

MEIN - MOJE

Jmenovaný: mein/mein e / mein / mein e

Genitiv: mein es,-s / mein er / mein e s,-s / mein er

Dativ: mein em / mein er / mein em / mein en,-n

Akce: mein en / mein e / mein mein e

DEIN JE TVŮJ

Jmenovaný: dein/dein e / dein / dein e

Genitiv: dein es,-s / dein er / dein e s,-s / dein er

Dativ: dein em / dein er / dein em / dein en,-n

Akce: dein en / dein e / dein / dein e

SEIN - JEHO

Jmenovaný: sein/sein e / sein / sein e

Genitiv: sein es,-s / sein er / sein e s,-s / sein er

Dativ: sein em / sein er / sein em / sein en,-n

Akce: sein en / sein e / sein / sein e

Jmenovaný: ihr/ihr e / ihr/ihr e

Genitiv: ihr es,-s / ihrer / ihr e s,-s / ihrer

Dativ: ihrem / ihrer / ihrem / ihr en,-n

Akce: ihr en / ihr e / ihr / ihr e

UNSER - NAŠE

Jmenovaný: unser/unser e / unser / unser e

Genitiv: unser es,-s / unser er / unser e s,-s / unser er

Dativ: unser em / unser er / unser em / unser en,-n

Akce: unser en / unser e / unser / unser e

EUR JE VAŠE

Jmenovaný: eur/eur e / eur/eur e

Genitiv: eur es,-s / eur er / eur e s,-s / eur er

Dativ: eur em / eur er / eur em / eur en,-n

Akce: eur en / eur e / EUR / eur e

Jmenovaný: ihr/ihr e / ihr/ihr e

Genitiv: ihr es,-s / ihrer / ihr e s,-s / ihrer

Dativ: ihrem / ihrer / ihrem / ihr en,-n

Akce: ihr en / ihr e / ihr / ihr e

IHR – VÁŠ (zdvořilý)

Jmenovaný: Ihr/Ihr e / Ihr/Ihr e

Genitiv: Ihr es,-s / Ihrer / Ihr e s,-s / Ihrer

Dativ: Ihr em / Ihrer / Ihr em / Ihr en,-n

Akce: Ihr en / Ihr e / Ihr / Ihr e

Budu velmi rád, když tento článek budete sdílet se svými přáteli)

Zájmena (zájmena) mohou v řeči nejen zastupovat předměty nebo osoby, ale také jim dávat určitou charakteristiku, tedy ve skutečnosti nahrazovat vlastnosti předmětů nebo osob. Zájmena, která charakterizují osoby a předměty z hlediska jejich vlastnictví, jsou místa přivlastňovací (přivlastňovací). (die Possessivpronomen), např.: meine letzte Erklärung – moje poslední vysvětlení; deine Stellungnahme – vaše pozice, názor; sein Pferd – jeho kůň; ihr Aussehen – její vzhled; unsere Eigentumsrechte – naše vlastnická práva; eure Salzgurken – vaše okurky; ihre (Ihre) Gebrauchtwagen – jejich (vaše) ojeté vozy.

Skloňování přivlastňovacích. v německém (německém) jazyce se shoduje se skloňováním členů (neurčité) v případech týkajících se jejich použití v jednotném čísle. Jejich skloňování v množném čísle (kvůli nedostatku korespondence pro neurčité členy v množném čísle) je podobné skloňování určitých členů. Vlastnosti skloňování jsou atraktivní. zájmena v něm. Nejsnáze si to zapamatujete s konkrétními příklady ve srovnání s odpovídajícími německými články:

Skloňování přivlastňovacích. v němčině

Poznámky na stole:

• V něm. V jazyce existují tři zájmena sie se zcela odlišnými významy: ona, oni a ty. Ten se od prvních dvou liší tím, že jde o zdvořilostní formu a píše se vždy s velkým písmenem. Všechna tři jmenovaná místa. odpovídá jednomu přivlastňovacímu místu. „ihr“ (opět ve třech významech) se stejnými tvary; zároveň přivlastňovací místo odpovídající zdvořilostní formě. bude vždy psáno s velkým písmenem.
• Umístění euer se od ostatních liší tím, že (v přítomnosti pádové koncovky) je vypuštěna samohláska „e“ (viz tabulkové příklady s tímto místem v Genitiv a Dativ). Vynechání uvedené samohlásky je způsobeno pouze zjednodušením výslovnosti.
• V místech unser v Dativ a Genitiv lze samohlásku „e“ teoreticky také vypustit, ale nestává se to často.

Použití přivlastňovacích znaků. v něm. jazyk je mnohem specifičtější než v ruštině. V něm. Neexistuje žádný takový koncept jako „vlastní“, který se běžně používá v ruském jazyce. Například:

• Hast du alle deine Schulfreunde angerufen? – Obvolali jste všechny své (německy - své) kamarády ze školy?
• Unseren VW haben wir bereits verkauft. – Náš (v německé verzi – náš) Volkswagen jsme již prodali.
• Sie hat ihre Katze schlecht gefüttert. – Špatně krmila svou (v německé verzi svou) kočku.

Pokud na to. jazyk potřebuje vyjádřit myšlenku jako „jeden z mých přátel“, pak mohou nastat určité potíže. Faktem je, že podstatné jméno zároveň nemůže být doprovázeno neurčitým členem a přivlastňovacím. zájmeno. K vyjádření podobné myšlenky v němčině se proto používají zcela jiné prostředky, například: jeden z mých přátel je eine Bekannte von mir, jeden z vašich kolegů je ein Kollege von dir atd.

Celkové využití míst. (přivlastňovací) jsou mnohem běžnější v němčině než v ruštině. Německý jazyk je v tomto ohledu mnohem specifičtější: Němci vždy, když je to možné, naznačují, že něco nebo někdo někomu nebo něčemu patří. Například:

• Gestern sind wir mit unseren Kindern in der Schwimmhalle gewesen. – Včera jsme byli s (našimi!) dětmi v bazénu. (V ruské verzi by bylo přirozené říci „Včera jsme byli s dětmi v bazénu.“)
• Heute war er mit seiner Frau bei einer Weinprobe. – Dnes byl se svou (v německé verzi – manželkou) na ochutnávce vína. (V ruštině by bylo zcela přirozené říci, že „on a jeho žena byli na ochutnávce vína“).

Spolu s majetnickými místy. Německý jazyk má také místa používaná v genitivu a shodující se s přivlastňovacími znaky ve formě. To však v žádném případě není totéž: taková místa. nevyjadřují žádnou příslušnost k ničemu. Jen někteří jsou hloupí. slovesa používaná dnes obvykle ve staromódním nebo povýšeném stylu si u osobních zájmen zachovala starou kontrolu Genitiv. V tomto případě se koncovka –er přidá ke všem zájmenům kromě euer a unser, například:

• Wir gedenken deiner. – Uchováváme si na vás vzpomínky.
• Wir gedenken Ihrer. – Vzpomínáme na tebe.

Když uvažujeme o skloňování zájmen (zájmena) v německém jazyce, je třeba pochopit, že různé třídy zájmen se skloňují různě, proto je budeme uvažovat ve skupinách.

V němčině existují zájmena reciproční, přivlastňovací, ukazovací, tázací a vztažná, neurčitá.

Skloňování osobních míst.

Na osobní místa. (Personalpronomen) odkazují na místa. ich, du, er, sie, es, wir, ihr, sie. Osobní zájmena mají stejné pády jako podstatná jména a odpovídají na stejné otázky.

Vratná sedadla. sich používá se ve větách, kdy podmětem a předmětem děje je tatáž osoba. Například si učešu vlasy = češu se – Ich käme mich. Vratná sedadla. sich se používá pouze v případech dativu a akuzativu. A pro místa. ich, du, wir, ihr se jako reflexiva používají obvyklé pádové tvary osobních míst a pro er, sie, es, sie se používá tvar sich. Který pád zájmena by měl být použit, závisí na slovesu a na otázce k předmětu, kterou lze položit: Ich wasche mich (Wen wasche ich? – Akkusativ). Ich wasche mir die Hände (Wem wasche ich die Hände? – Dativ).

Jak však vidíme, rozdíly v pádech akuzativu a dativu existují pouze v první a druhé osobě jednotného čísla, tedy v zájmenech ich a du.

Třída zvratná zájmena v němčině je zastoupen pouze jedním slovem - einander. Toto zájmeno se neskloňuje, tzn. všechny pády se shodují s nominativní případovou formou.

Skloňování přivlastňovacích.

Vlastnická místa. vyjadřují příslušnost předmětu k osobě. Tato třída zájmen zahrnuje mein, dein, sein, ihr, unser, euer, ihr. Protože tento objekt může být mužského, ženského nebo středního rodu, nebo jich může být několik, pak přivlastňovací místa. mají také pohlaví a číslo: mein Freund, meine Karte, mein Auto, meine Verwandten atd. Skloňují se jako přídavná jména.

Podobným způsobem místa sklonu a indexu. dieser (diese, dieses, diese), jener (jene, jenes, jene), solcher (solche, solches, solche), der, die, das, die(neplést s články), selbst, derjenige (diejenige, dasjenige, diejenige), derselbe (dieselbe, dasselbe, dieselbe). Mění se také podle pohlaví, čísla a velikosti písmen.

Skloňování indexových míst. der, zemřít, das, zemřít.

Použití množného čísla pádů genitivu, tedy deren/derer, závisí na pozici slova, ke kterému se ukazovací místo vztahuje: pokud definované podstatné jméno předchází ukazovacímu zájmenu, pak se použije tvar deren, ale pokud definované podstatné jméno následuje za místem., pak se používá derer:

Mein Freund und deren Eltern kommen nächste Woche nach Berlin.

Die Zahl derer, wer unter Mangel an Trinkwasser leidet, wird immer mehr steigen.

Skloňování zájmen dieser, jener.

Zvláštní pozornost by měla být věnována deklinaci míst. derselbe a derjenige, protože jejich první část se odmítá jako člen a druhá jako přídavné jméno.

Při poklesu sedadel. Solcher musí být velmi opatrný. Toto místo. obvykle se používá s neurčitým členem ein. Pokud je před článkem, neskloňuje se:

Ich träume von solch einem Auto.

Mein Bruder klobouk solch ein Handy.

Pokud následuje za členem, je konjugováno jako přídavné jméno v podobné pozici:

Träume von einem solchen Auto.

Mein Bruder hat ein solches Haus.

Umístění selbst, selber se vůbec neklaněj.

Na relativní místa. vztahovat der (die, das, zemřít), welcher (welche, welche, welche). Je třeba rozlišovat orientační místa. der (die, das, die) od podobných příbuzných. Orientační místa. důrazně ukazují na nějaký předmět, obvykle stojí před podstatným jménem, ​​ale jsou to relativní místa. popisují nějaký předmět, obvykle následují po podstatných jménech a tvoří vedlejší věty. Ale klesají stejným způsobem, s výjimkou množného čísla v případě genitivu.

Při studiu tvarů míst. welcher věnovat zvláštní pozornost případu Genitiv.

Velmi početná skupina je neurčitá místa: man, jemand, irgendwer, irgendjemand, niemand, etwas, nichts, alles, einer (eines, eins, eine), keiner (keine, keins, keine), aller (alle, alles, alle), jeder (jede , jedes, jede), mancher (manche, manche, manche), mehrere.

Umístění muž, jemand, irgendwer, irgendjemand, niemand se používají pouze ve vztahu k animovaným objektům.

Umístění etwas, nichts, alles se používají pouze ve vztahu k neživým předmětům. Neklaní se. Někdy ve významu blíže nespecifikovaných míst. sedadla lze použít. welch-, ale pouze v pádech nominativu a akuzativu a pouze v hovorové řeči.

Zájmena einer (eines, eins, eine), keiner (keine, keins, keine), aller (alle, alles, alle), jeder (jede, jedes, jede), mancher (manche, manches, manche), mehrere může odkazovat na živá i neživá podstatná jména.

Zájmeno mehrere existuje pouze v množném čísle.

Při úvahách o skloňování zájmen v němčině stojí za zmínku tázací místa, zde však není třeba jít hlouběji. Je jich jen několik: wer, was, wem, wen, was für einen(eine, ein), wessen. Používají se pouze v těchto námi naznačených formách, které jsou ve skutečnosti již případovými formami, a proto se neodmítají. Umístění welchen (welche, welche, welche), použitý jako tázací, se odmítá stejným způsobem jako příbuzný (viz výše).

Jedná se o mužské a střední formy. V ženském rodě a množném čísle se k těmto slovům přidává koncovka -E(stejně jako nebo slovo ).

• • V případě nominativu (Nominativ) se mužský a střední rod shodují a zůstávají nezměněny. V ženském rodě a množném čísle se přidává E-.
  • V akuzativu (Akkusativ) dostane zakončení mužský rod -en: meinen Schrank, deinen Schrank atd. Také slovo EUR změní na euro.

Příklady:

Das sind wir und unsere Kinder.- To jsme my a naše děti.
Das ist Peter a das ist seine Frau Martina.- Toto je Peter a toto je jeho žena Martina.
Wie ist eure Meinung?- Jaký je váš názor?
Co je deine Mutter? Co je dein Vater?- Kde je tvá matka? Kde je tvůj táta?
Ich habe mein Buch im Bus vergessen.— Zapomněl jsem knihu v autobuse.
I kenne seine Frau.- Znám jeho ženu.
Ich mache meine Hausaufgaben.- Dělám si úkoly.
Chceš zeigst du deinen Hund?- Kdy ukážeš svého psa?
Wir haben unsere Bücher vergessen.— Zapomněli jsme své knihy.

Můj nebo tvůj? Můj nebo tvůj?

Často tam, kde říkáme rusky „ těžit"Němci říkají" je tvůj«, « můj" atd. slovo " těžit"Němci to používají, jen když chtějí říct" tvůj vlastní". Pak to bude slovo vlastní.

Ich habe mein Handy verloren.- Ztratil jsem svůj mobil.
Möchtest du mein Buch haben? - Ne, Danke. Ich habe mein eigenes Buch.- Chcete moji knihu? - Ne, díky. Mám vlastní (vlastní).

Cvičení k tématu

Máte nějaké dotazy k tomuto tématu? Pište do komentářů.

Lekce 21: Přivlastňovací zájmena v němčině: my - yours - ours - their byl naposledy upraven: 1. listopadu 2018 Kateřina