Komu se říká ďáblův advokát. Co se stalo. Co je ďáblův advokát - význam, definice jednoduchými slovy

Na rozšíření tohoto výrazu se nepochybně významně podílel tento film, který je ukázkou brilantní hry Al Pacina a Keanu Reevese. Právě díky filmu vzniká z výrazu Ďáblův advokát asociace vědět, jak ze všeho těžit, a pak zapomenout; Všechno vím, ale všechno neumím; zabíjení s laskavostí je naším tajemstvím;jako váš právník vám radím, abyste se ode mě držel dál; .

Zároveň výrazĎáblův advokát (Ďáblův advokát ) se objevil mnohem dříve a zpočátku měl zcela jiný význam. Takže v katolické encyklopedii pod ďáblovým advokátem ( lat. advocatus diaboli) je chápán jako neoficiální název postavení institutu kanonizace katolické církve. Oficiální název Ďáblův advokát je Posilovač víry ( lat. promotér fidei). Zavedl ji v roce 1587 papež Sixtus V. a oficiálně ji zrušil v roce 1983 Jan Pavel II. Jazykově správnější překlad z latiny výrazu advocatus diaboli je ochránce ďábla.

Úkolem Ďáblova advokáta bylo shromáždit a předložit všechny možné argumenty, které by mohly zasahovat do kanonizace osoby potenciálně uznané za svatého. Zejména takové argumenty jsou sobeckým motivem konání dobrých skutků. Vidlička anonymizace vyžaduje přijetí kladné rozhodnutí podle výsledků sporu mezi dvěma stranami vyjadřujícími protichůdné názory a předkládáním vhodných argumentů. Jméno druhé strany je Boží advokát(lat.Advocatus Dei). Jeho úkolem je předkládat materiály a informace potvrzující kladné vlastnosti potenciálního světce, umožňující hovořit o možnosti jeho zařazení mezi světce. resp.člověk by nemohl být uznán za svatého, pokud by argumenty předložené Ďáblovým advokátem byly dostatečně závažné. Předkládání argumentů a důkazů dvěma stranami hájícími protichůdné názory navenek připomíná kontradiktorní proces u soudu. Do roku 1983 byla přítomnost Ďáblova advokáta předpokladem legality aktu svatořečení.

V moderním použití má výraz Ďáblův advokát mnoho různé významy. Je zajímavé poznamenat, že mezi nimi existují negativní i pozitivní významy. Takže v knize D. Newstroma a K. Davise „Organizační chování“ tento termín označuje člena skupiny, jehož jednou z povinností je konstruktivně kritizovat návrhy kolegů, analyzovat jejich argumenty a logiku, což jim umožňuje dělat informovaná rozhodnutí. Anglicko-ruský slovníkĎáblovým advokátem znamená osobu obhajující špatnou věc nebo špatnou pozici. Poměrně často se vyskytuje výklad, který znamená, že člověk obhajuje pozici, které se sám nedrží. Motivem chování přitom může být buď jen touha hádat se, nebo touha identifikovat možné logické nedostatky. vlastní pozici nebo se pokuste dokázat svůj postoj "rozporem". Poměrně často se také výraz Ďáblův advokát používá ve vztahu k osobě, která v něčem hledá pouze temné, zlé stránky nebo někoho, koho zajímá pouze tato stránka věci. Po uvedení stejnojmenného filmu se tento výraz začal používat ve vztahu k advokátovi obhajujícímu přímého zločince, který spáchal zvlášť závažný zločin a jak z hlediska morálky, tak z hlediska zákona si zaslouží, aby nejpřísnějším trestem.

Výraz Ďáblův advokát je ustálený a má významy srovnatelné s ruštinou v jiných jazycích. AnoSlovník idiomů American Heritage Dictionary of Idioms Christine Ammer z roku 1992 „od Christine Ammer“ odhaluje význam výrazu Devil's Advocate ( d evil "s advocate") jako termín římskokatolické církve, který označuje speciálně jmenovanou osobu, jejímž úkolem bylo předkládat argumenty proti kanonizaci nebo zařazení do ligy zastoupených svatých osob. Výraz se používá v anglický jazyk v širším slova smyslu od poloviny 18. stol.

Pokud se přitom zamyslíte nad tím, kdo vlastně Ďáblův advokát je, je obrázek poněkud složitější. Je třeba souhlasit s tím, že předchůdce zla sám potřebuje jen malou ochranu před nikým. Hlavně na zemi. Spíše to vypovídá o potřebě ochrany pro druhou stranu. Jiná věc je, že po obhajobě je druhou funkcí advokáta zastupovat zájmy svého klienta. Na základě této konstrukce můžeme usuzovat, že Ďáblův advokát vykonává na zemi jménem a na účet svého zastoupeného činnost, která může mít za následek převod vlastnického práva duše protistrany v transakci uzavřené advokátem jménem zastoupený. S tímto designem se Ďáblův advokát stává právníkem pro mimořádné obchody se specializací na. Tento závěr však není zcela správný.

Navzdory zdánlivě absurdnímu postoji, na který se Ďáblův advokát specializuje, má tento postoj své rozumné opodstatnění. Dost často se při přemýšlení o úmyslu spáchat ten či onen čin potýkáme s vynořující se pochybností o správnosti plánu. A jak často nás takové myšlenky v souvislosti se soudními spory napadají doslova na prahu soudu. Vymáhat od kamaráda dluh po splatnosti, ale zároveň přítele ztratit bývalá manželka ze svého bytu, ale navždy ztratil možnost vidět dítě. Žalujte se o možnost použít jinou místnost, ale navždy se kvůli tomu pohádejte se všemi příbuznými. Pokud jde o vedoucí organizací, ti se musí v podobné situaci ocitnout mnohem častěji. Povinnost právnická osoba způsobí, že se člověk ve většině případů rozhodne potopit nedávného společníka. Takové otázky často způsobí, že se člověk vzruší až do bodu, kdy ztratí schopnost rozhodovat se sám. A tady se dost často objevuje právník, na kterého se člověk obrací o radu. A nejsou slova právníka o naprosté oprávněnosti nároků klienta, které slouží jako druhé, překlápěním vah ve prospěch zisku na úkor dobra. V této situaci právník, stejně jako ve filmu, říká: „Z Všechno vím, ale nemůžu všechno. Naučím vás, jak jednat, ale musíte se rozhodnout sami. A podobné otázky vyvstanou dříve nebo později u každého člověka, když ne v, tak v, dědičně, v. Odpověď na otázku, k jakému cíli advokáta klienta vede, se proto nezdá absurdní.

Ale jak již bylo zmíněno, tento závěr je pravdivý jen částečně. Je zřejmé, že v posuzované situaci bude důležitá i okolnost, kterou se sám advokát řídí. Souhlasíte, je určitý rozdíl mezi přesvědčováním klienta, který se řídí výhradně jeho vlastním zájmem, a poskytováním informací o možnostech právních mechanismů existujících v jeho situaci. I když, někdy právník cítí touhu, byť v malé míře, ale přesto tlačí klienta k určitému rozhodnutí. Přesvědčuje pouze právník na nižší úrovni, důrazně doporučuje, aby to udělal, a vyšší právník poskytuje pouze část informací, což vám umožní vybrat si správné rozhodnutí sami. A čím více informací má právník, tím vyšší je pokušení takové manipulace.

Pokaždé, když člověk obdrží výhodu a obětuje hodnoty, které jsou vyšší než peníze, uzavře dohodu. A v každém případě je tento obchod placený. Cenou jsou výčitky, strach ze spáchání hříchu. Právě tato transakce, na rozdíl od , je . Z důvodu, který přesahuje všechny ostatní lidské činnosti. S využitím podmínek akciového zákona můžeme říci, že právě v této situaci potřebuje osoba zvláštní souhlas k provedení takové transakce. A stane se, že potřebujete jít k někomu na schválení. Ne nutně právník. Jsou tam i přátelé, kolegové z práce, věštci. V některých případech je však tímto někým právník. Jeho povinností je dle mého názoru objektivně prezentovat klientovi negativní i pozitivní stránky jeho situace.

Kanonizace se obvykle nazývá povýšení do tváře svatých, po kterém následuje uctívání. Tato praxe se od té doby velmi rozšířila raného středověku. Před oslavou kultu křesťanských svatých bylo vykonáno mnoho práce na odstranění a zákazu nežádoucích sekt a kultů. Již v pátém století našeho letopočtu položili římští biskupové na svá křehká ramena práci rozhodování o tom, kdo bude či nebude svatý. Stalo se tak díky rychlému „množení“ všelijakých podezřelých světců. Podobné akce podnikli duchovní z franského království.

Od desátého století se někteří biskupové, aby lidé více ctili kult svatých a přispěli k jeho popularizaci ve společnosti, obraceli na římský stolec pro nejvyšší souhlas. Právě z tohoto období se objevila kanonizace, jak ji známe nyní. Protože v té době nebylo možné získat informace o kandidátovi na světce, vyvstala naléhavá potřeba, aby byly spolu se jménem budoucího světce uvedeny také informace o jeho skutcích a dobrých skutcích a aby pak tyto informace byl podroben pečlivému ověřování z hlediska účtování tato osoba ke svatým. Postupně tak vznikaly přípravy na svatořečení, v nichž nepostradatelnou roli sehrály spory, jejichž nepostradatelným účastníkem byl tzv. „ďáblův advokát“.

Za svůj vznik vděčí katolické církvi. Jeho zákony stanoví, že před kanonizací svatého je nutné s jistotou vědět, zda je toho hoden. Aby se určila možnost prohlášení mučedníka za svatého ve středověku, byl také uspořádán spor mezi knězem poukazujícím na jeho dobré skutky a jiným duchovním církve, vypisujícím hříchy. Druhý kněz byl nazýván „obhájcem nebo advokátem ďábla“ (advocatus diaboli)

Historie svatořečení

Kanonizace – zúčtování do tváře svatých s následnou bohoslužbou.
Existuje již od raného středověku. Ustavení kultu svatých předcházela práce církevních úřadů na prevenci a odstraňování pochybných kultů. Již v 5. století si římští biskupové, aby zabránili výskytu podezřelých světců, mezi nimiž by mohli být i heretici, a z toho plynoucího nedorozumění mezi církví a lidem, vzali na sebe povolení ke kanonizaci. Podobné kroky podnikla i církev Franského království.

Od 10. století začali jednotliví biskupové žádat o schválení u římského stolce, aby dali kultu svatých větší autoritu a podpořili jeho rozšíření mimo své diecéze. Od té doby vznikla kanonizace ve smyslu, který je jí dán v současné době. Papež ve většině případů nemohl mít informace vztahující se k osobě, o jejíž kultu se hovořilo; vyvstala proto potřeba předložit potřebné informace a projednat je z hlediska možnosti založení kultu této osoby jako světice. Tak se vyvíjela přípravná část aktu svatořečení včetně sporů, kterých se účastnil tzv. „ďáblův advokát“.

První svatořečení papežem Janem XV se uskutečnilo v roce 993. Ulrich, biskup z Augsburgu, byl kanonizován jako svatý

Co je ďáblův advokát

Ďáblův advokát - Tento výraz, který je zvykem nazývat osobu, která se staví proti obecné myšlence, nikoli kvůli skutečné opozici, ale kvůli účinnému protiargumentu.

Co je ĎÁBLŮV ADVOKÁT - význam, definice jednoduchými slovy.

Jednoduše řečeno, Ďáblův advokát ječlověk, který musí najít všechna nejslabší místa v jakémkoli konceptu a zpochybnit je. Abych tak řekl, otestovat pevnost celé konstrukce a provádět údery na nejslabší místa.

Původ termínu je The Devil's Advocate.

Vznik tohoto termínu usnadnila římskokatolická církev, konkrétně její rituál kanonizace svatých. Pointa je, že když se církev rozhodla někoho svatořečit, pak v tomto rituálu byla pozice takzvaného „ďáblova advokáta“. Tato osoba musela předložit soudu duchovních všechny argumenty proti kanonizaci té či oné osoby. Církev se tak snažila, aby kanonizace byla provedena v dobré víře a se zvážením všech pro a proti. V důsledku tohoto procesu, pokud ke kanonizaci došlo, byl kandidát považován za skutečně hodného titulu svatého.

Aplikace výrazu "Ďáblův advokát" v každodenním a obchodním životě.

Zajímavé je, že byznys převzal od církve koncept ďáblových advokátů. Mnoho velkých firem používá podobnou technologii k testování síly svých nápadů, než je uvedou do praxe. Jde o to, že když tým pracuje společně na úkolu, dostane se do takzvaného stavu „ skupinové myšlení". V tomto stavu lidé ztrácejí chuť všímat si nedostatků a kritizovat kolegy a neodvažují se narušit celkovou kolektivní soudržnost. Právě na vyřešení tohoto problému se podílí člověk, který upozorní na všechny slabiny.

V Každodenní život, mnoho lidí používá tento termín jako předběžnou omluvu za následné kontroverzní a možná urážlivé prohlášení. Mohlo by to znít nějak takto: Prozatím budu chvíli ďáblovým advokátem. Víš, že tvůj nápad je prostě šílený... Je směšný a hloupý, protože...»

Ve společnosti mohou lidé často zkoušející tuto roli působit jako velmi podrážděné postavy. Jsou to však oni, kdo dokáže včas upozornit na existující problémy a navrhnout způsob jejich řešení.

Kultura řečové komunikace: Etika. Pragmatika. Psychologie

Ďáblův advokát

takový účastník sporu, diskuse, diskuse, který vyslovuje argumenty charakterizující pouze negativní stránky projednávaného problému, hledá fakta odmítající pozitivní řešení problému, aniž by se pozastavil nad tím, že argumenty vypadají zjevně směšně; v soudní praxi - zlomyslný, pečlivý žalobce, který nastiňuje pouze negativní stránky a rysy obžalovaného. Označuje také vybíravého kritika. Člověk by neměl mluvit úplně v tomto duchu (mělo by se zmínit i něco pozitivního), jinak to vnukne myšlenku předsudku.

Katolická encyklopedie

Ďáblův advokát

(lat. Advocatus diaboli je neformální pracovní název pro kanonizační institut katolické církve. Oficiálně se tato pozice nazývala posilovačem víry ( lat. promotér fidei). Zavedl ji v roce 1587 papež Sixtus V. a oficiálně ji zrušil v roce 1983 Jan Pavel II.

Funkcí ďáblova advokáta bylo shromáždit všechny možné argumenty, které by mohly zasahovat do kanonizace potenciálního světce. Ke svatořečení mohlo dojít pouze v případě, že propagátor víry nenašel argumenty dostatečně důležité pro zrušení procedury. Před rokem 1983 nemohl být žádný akt kanonizace uznán za legální, pokud u tohoto aktu nebyl přítomen ďáblův advokát.

V moderní jazyk tento termín se často používá k označení lidí, kteří obhajují pozici, kterou sami nezastávají. Někdy to dělají jen proto, aby se hádali, někdy proto, aby identifikovali možné logické nedostatky ve svém vlastním postoji nebo se pokusili dokázat svůj postoj „opačně“.