kde je čárka? Jak víte, kam umístit čárky ve větě? Mezi homogenními členy

Jak víte, kam dát čárky a kde to není potřeba? Toto interpunkční znaménko je důležitým prostředkem pro formalizaci psaného projevu. Často je to právě on, kdo pomáhá pochopit význam, který autor do textu vložil. Čárky jsou umístěny podle určitých pravidel, která jsou snadno zapamatovatelná. Tak proč si nevzpomenout na své školní lekce?

Historický odkaz

Jak zjistit, kam umístit čárky? Tuto otázku si lidé kladou již více než tisíciletí. Znak, který funguje jako čárka, vymyslel slavný starověký řecký filozof Aristofanés Byzantský. Stalo se to již ve třetím století před naším letopočtem. Už tehdy lidstvo zoufale potřebovalo objasnit psaný jazyk.

Aristofanés Byzantský přišel se systémem interpunkčních znamének, který je velmi vzdálen moderní interpunkci. Používal speciální body, které musely být umístěny podle toho, jak se fráze při čtení vyslovovala. Mohou být umístěny ve spodní, střední nebo horní části řádku. Funkce čárky v těchto dnech byla přiřazena k období uprostřed.

Znak, který se dnes používá, je odvozen od symbolu zlomku. Moderní čárka je minikopií té, která se používala od 13. do 17. století k označení pauzy.

Jak zjistit, kam umístit čárky

Jak se tedy rychle a snadno naučit pravidla a přestat dělat chyby? Jak zjistit, kam umístit čárky a kde nejsou potřeba? Pro začátek byste měli mít na paměti, že toto interpunkční znaménko slouží k izolaci a zvýraznění:

• úvodní slova, upřesnění;
• definice;
• citoslovce;
• participiální a participiální fráze;
• odvolání;
• okolnosti.

To samozřejmě není vše. Interpunkci lze také použít k oddělení:

• stejnorodé členy věty;
• mezi nepřímou a přímou řečí;
• mezi částmi souvětí, souvětí a souvětí.

Čárky mohou být jednoduché nebo dvojité. Svobodní rozdělují větu na části, čímž se stanoví hranice těchto částí. Toto interpunkční znaménko je potřeba například tehdy, když je potřeba ve složité větě označit dvě jednoduché části. Párové čárky lze použít řekněme ke zvýraznění participiálních a participiálních frází a úvodních slov.

Význam věty

Význam věty vám pomůže pochopit, kam umístit čárky. Koneckonců, interpunkční znaménka se používají právě proto, aby to bylo správně sděleno. Pokud je čárka ve větě na nesprávném místě, význam je nevyhnutelně zkreslený.

Například: „Odpoledne jsem bavil svou sestru, která byla nemocná, čtením nahlas“; "Elizabeth, se kterou jsem se před pár dny pohádal, ke mně šla s veselou tváří"; "Rád jsem přijal pozvání Antona, kterého jsem mnoho dní neviděl." Čárky nejsou tam, kde by měly být nebo chybí, takže se význam mění. Ten, kdo text čte, nerozumí tomu, co chtěl autor říci.

Před odbory

Abyste se nemýlili, musíte si zapamatovat spojky, kterým předchází toto interpunkční znaménko. Kdy, kde, co, protože, odkdy - jen pár z nich.

Předpokládejme, že věta používá spojku „od“. Kam dát čárky? K pochopení toho pomáhají příklady. Řekněme: „Nikolai má zpoždění, protože nemá čas se připravit“; "Světlana nepřijde, protože má naléhavé záležitosti"; "Ksenia udělala něco, co nikdy předtím neudělala"; “Vladimir odpověděl způsobem, který nikdo před ním nedokázal. Učitel mu dal nejvyšší skóre."

Řekněme, že věta obsahuje spojku „protože“. Kam dát čárky? I v tomto případě je snadné uvést příklady. Řekněme: „Alexander nebyl na schůzce, protože je na služební cestě“; „Elena úkol selhala, protože jí všichni odmítli pomoci“; "Nicholas si odmítl vzít bohatou nevěstu, protože se mu vůbec nelíbila." Mezi slova „protože“ a „to“ lze také umístit čárku. Například: "Okna byla otevřená, protože v bytě byly jasně slyšet hlasy na ulici." Tato věta potvrzuje, že okna jsou skutečně otevřená. Existuje další příklad: "Okna byla otevřená, protože v bytě bylo velmi horko." Tato věta vysvětluje důvod, proč byly otevřeny.

Samostatná část věty

Jak víte, kam umístit čárky ve větě? Pomocí tohoto interpunkčního znaménka je zvýrazněna jeho samostatná část. Jak ji najít? Pokud je význam věty zachován poté, co je z ní některá část odstraněna, pak je nezávislá. Úvodní věty a participiální fráze musí být odděleny čárkami.

Například: "Včera mi bylo řečeno, že můj bratr Dmitrij, který se vracel z Paříže, se necítil dobře." Pokud odstraníme příslovečnou frázi „návrat z Paříže“, význam věty zůstane prakticky nezměněn.

Jaký jiný příklad můžete uvést? "Dnes se Stanislav dozvěděl, že ho jeho přítelkyně, která procházela kolem jeho domu, nepřišla navštívit."

Úvodní slova

Kde mají být umístěny čárky, pokud jsou ve větě uvozovací slova? Mimochodem, představte si, naštěstí, samozřejmě, mimochodem – jen některé z nich. Pravidla ruského jazyka říkají, že je třeba je zvýraznit čárkami na obou stranách.

Například: „Mimochodem, vždycky jsem věděl, že se to stane“; "Dmitrij naštěstí svou nemoc překonal"; "Anastasia, představ si, se rozhodla, že nás nenavštíví"; "Marina, mimochodem, trénuje v tomto sportovním klubu již několik let."

Odvolání

Adresa je také ve větě vždy oddělena čárkami. Není vždy umístěn na začátku, může být umístěn uprostřed nebo dokonce na konci.

Například: „Přijdeš k nám tento týden na návštěvu, Lydie?“; „Víc než cokoli jiného, ​​Margarito, rád čtu“; "Alexandro, jak se ti líbí tento plán?"

Srovnávací obrat

Kam dát čárky? Pravidla ruského jazyka diktují použití těchto interpunkčních znamének ke zvýraznění srovnávacích frází. Jako by, jak, přesně, co, než, spíše než jsou spojky, které je usnadňují odhalit ve větě.

Například: „Hraju na kytaru lépe než ona“; „Běhá, jako by posledních pár let trénoval na maraton“; "Bylo bezpečnější cestovat v noci než ve dne," "Často navštěvuji Moskvu, stejně jako mnoho jiných měst v Rusku."

Nesmíme zapomínat na existenci výjimek. Srovnávací fráze se u frazeologických jednotek a množinových výrazů neoznačují čárkami. Například: „Ští jako hodinky“; „Lije jako z kbelíků“, „Je to přilepené jako list z koupele“; "Chovej se jako doma".

Mezi homogenními členy

Homogenní členy věty nebudou vždy sdílet toto interpunkční znaménko. Jak víte, kam dát čárky a kam ne? Nicméně, ale, a, ale, ano - spojky, ve kterých je tento interpunkční prostředek nezbytný.

Čárka se vkládá mezi homogenní členy, pokud jsou spojeny opakovanými spojkami (nebo...nebo, nebo...nebo, a...a, ne to...ne tamto). Například: "V bytě světlo zhaslo a pak se zase rozsvítilo." Toto interpunkční znaménko není potřeba při použití jednotlivých spojek nebo buď ano, a.

Složitost lze vytvořit heterogenními a homogenními definicemi. Pokud věta obsahuje homogenní definice, použije se čárka. Řekněme: "vzrušující, zajímavý akční film." Toto interpunkční znaménko však není potřeba, pokud se používají heterogenní definice. Například: „hollywoodský thriller“. „Hollywood“ odkazuje na místo, kde byl vytvořen, zatímco „spektakulární“ vyjadřuje dojem.

Účastnický

Kde je správné místo vkládat čárky, když mluvíme o větách s participiálními frázemi? Příčestí se označují tímto interpunkčním znaménkem pouze v případech, kdy se nacházejí za slovem, které definují. Mluvíme o slově, ze kterého je položena otázka v participiálním slovním spojení. Řekněme: „bratr, který byl překvapen mým příchodem“, „přítel, který byl potěšen zprávou“, „matka, která všechno zjistila“, „jabloň, která rostla v zahradě“.

Koordinační spojky

Toto interpunkční znaménko je nezbytné ve složité větě, která obsahuje koordinační spojky. Pravidla říkají, aby to dali před ně. Ano a buď a nebo ano jsou příklady takových odborů.

Nejdůležitější je správně pochopit, kde je začátek jedné věty a konec druhé. To lze snadno provést identifikací subjektu a predikátu. Pomůže i oddělení podle významu.

Například: „Celý den pršelo a za oknem dál šuměl vítr“; "Pracovali dlouho, ale dokončili všechnu práci."

Protichůdné aliance

Před kontrastními spojkami (a, ano, ale) je toto interpunkční znaménko nutné ve všech případech. Například: „Jeho příbuzní a přátelé vkládali do Evgenije velké naděje, ale on je nedokázal splnit“; „Ráno pršelo, ale v poledne se počasí zlepšilo“; "Tvůj přítel s tebou chce mluvit a ty potřebuješ tento rozhovor."

Co ještě potřebujete vědět

Co dalšího nám můžete říci o tom, kam umístit čárky v souladu s pravidly ruského jazyka? Pomocí tohoto interpunkčního znaménka jsou zvýrazněna citoslovce, záporná, tázací a kladná slova. Řekněme: „Život, bohužel, netrvá věčně, dříve nebo později člověk zemře,“ „Jistě, Alexander se k nám dnes připojí na večeři, protože mi to slíbil“; „Není pravda, že Victoria je moc hezká? Koneckonců, tahle dívka se ti také líbí?“ „Nepochybně se Anatoly tento týden vydá na cestu kolem světa. Dozvěděl jsem se to od něj samotného,“ „Doufám, že Timofey nechová zášť.“

Citoslovce by se neměly zaměňovat s částicemi ah, oh, dobře, které slouží ke zvýšení konotace. Například: „Ach, jaký je to chlap!“; "Proč se Alexander chová tak špatně!"; "Ach, jak jsem unavený, dnes jsem celý den pracoval bez odpočinku." Je také nutné umět rozlišit částici o, která se používá při adresování. Řekněme: „Ach hory, hory!“; "Ach pole, nekonečná pole."

Závěr

Chyby v interpunkci mohou zkreslit význam textu více než pravopisné chyby. To druhé lze vždy vydávat za překlep, zatímco chybějící čárka nebo její použití na nesprávném místě čtenáři neumožní pochopit, co chtěl autor říci.

Právě porozumění významu vám umožňuje správně umístit interpunkční znaménka. Samozřejmě je důležité pamatovat na pravidla týkající se umístění čárek ve větě.

Ahoj. Řekněte mi, proč se v básni D. Aminado „Cities and Years“ používá forma „Je tu NĚCO, na co si vzpomenout v pozdních večerních hodinách...“ Proč zrovna „s čím“ a ne „co“?

Ve výše uvedeném kontextu „jak si pamatovat“ znamená „jakým způsobem, s pomocí čeho“ by si měl člověk pamatovat „co srdce chtivě vdechlo v tomto smrtelném životě“.

Ruská odpověď na help desk

Ve výše uvedeném příkladu je vhodná čárka.

Nečinnost bude úředníkům připisována jako hřích. Nepodařilo se mi najít slovo ve slovníku ani na tomto webu a je podtrženo jako špatně napsané. Asi jsem to nakonec napsal správně. Jaký je váš názor?

Ruská odpověď na help desk

Není tam žádná chyba.

Velký výkladový slovník

NÁŘADÍ,-nu, -nic; imputovaný; -nyon, -nena, -ne; Svatý. co komu, co, co. Oficiální Považovat něco, uznat něco, považovat to za něco. cesta. V. k zásluze. V. na vině(obvinění z čeho). V. povinnost(zavázat se k něčemu). < Nejsem zodpovědný-Já yu, -Jím; nsv. Být zodpovědný,-Jsem; utrpení

Dobrý večer! Pomozte mi prosím správně umístit čárky ve větě „Máme být na co hrdí a čeho si vážit!“ Děkuji!

Ruská odpověď na help desk

Že jo: Máme být na co hrdí a čeho si vážit!

Dobrý den, vážení pracovníci pomoci! Vysvětlete prosím, zda je zde potřeba čárka a proč: „máme (,) se od nich co učit.“ Děkuji!

Ruská odpověď na help desk

Čárka se neumisťuje podle následujícího pravidla: čárka se neumisťuje do výrazů jako je co dělat, je na čem pracovat skládající se ze slovesa být, tázací vztažné zájmeno nebo příslovce a neurčitý tvar jiného slovesa.

Ruská odpověď na help desk

Čárka se nedává do výrazů jako je co dělat, je na čem pracovat, bylo o čem přemýšlet, najdu se kam se obrátit, nenacházím co říct, nezbývá mi z čeho žít, skládající se ze slovesa být nebo najít (být nalezen), pobyt a tázací vztažné zájmeno nebo příslovce (kdo, co, kde, kde, kdy atd.) a neurčitý tvar jiného slovesa.

Pánové, potřeboval bych poradit, zda jsou ve větě správně umístěny čárky:
"Není co sdílet, ale je co sdílet"
Předem děkuji za odpověď!

Ruská odpověď na help desk

Ve větách: „Je(,) je na co myslet“, „Je(,) se čím zabývat“, „Je(,) na co být hrdý“ - je potřeba čárka za „je“ ?

Ruská odpověď na help desk

Uvnitř těchto výrazů není žádná čárka: Je toho hodně k zamyšlení. Je tu něco, čím se zabavíte. Je na co být hrdý.

Dobré odpoledne Prosím vás, abyste mi pomohli správně umístit interpunkční znaménka do věty: Mám na co být hrdý a o co usilovat.“ Děkuji mnohokrát za odpověď.

Ruská odpověď na help desk

V této větě není potřeba žádná interpunkce (kromě tečky na konci).

Filozofie boje: neexistují slabí protivníci, i když je nějakým způsobem méněcenný, stále se má(?) od něj co učit.

Ruská odpověď na help desk

Že jo: je z čeho se učit. Interpunkce zde není potřeba.

Dobrý den, milí zaměstnanci "Gramoty"!
K otázce 184623. Píšete, že spojení „nemohu najít co říct“ se píše oddělené čárkou. Nicméně D.E. Rosenthal v „Příručce pravopisu a stylistiky“ zdůrazňuje: „Čárkou se neoddělují výrazy jako „je něco dělat“, „je na čem pracovat“, „bylo o čem přemýšlet“, „já“ najdu někam, kam se obrátit“, „nenacházím nic, co bych řekl“, „zůstalo z čeho žít“ atd., skládající se ze sloves „být“, „najít“ (být nalezen), „to stay“ a pár dalších v podobě jednotného čísla resp množný, tázací vztažné zájmeno nebo příslovce (kdo, co, kde, kde, kdy atd.) a neurčitý tvar jiného slovesa. Například: „Je komu nadávat, není koho krmit“ (Dahl); „Něco se mi líbí…“ (Pisemský); "Našli jsme něco, co nás překvapilo: každý to viděl bez tebe"; "Nenašel nic, co by odpověděl, a mlčel."
Prosím, pomozte mi zjistit, co je správné: s čárkou nebo bez?
Děkuji.

Ruská odpověď na help desk

Musíme souhlasit s vašimi argumenty: čárka není potřeba.

Na dotaz 244503. Vážení odborníci! D.E. Rosenthalovy výrazy jako „Najdu, kam se obrátit, mám co dělat“ atd. neodděluje čárkou (viz „Interpunkce u frází, které nejsou vedlejšími větami“). nemá pravdu?

Ruská odpověď na help desk

D. E. Rosenthal má pravdu, že pokud není vedlejší věta, tak čárka není potřeba.

Je tu spousta odpadků a tlachání, ale pro naše podnikání je (,) co číst a poslouchat. A proč? Děkuji.

Ruská odpověď na help desk

Není potřeba čárka. Čárka se nedává do výrazů jako je co dělat, je na čem pracovat atd.

Máme být na co hrdí. Je před čím nutná čárka? Děkuji za včasnou odpověď.

Ruská odpověď na help desk

Není vyžadována žádná další interpunkce.

Dobré odpoledne. Řekněte mi prosím, zda je ve větě „je na co být hrdý“ potřeba čárka. Věřím, že ne, protože spojka úzce souvisí s predikátem. Mám pravdu? Díky moc. Ilya

Ruská odpověď na help desk

Není potřeba čárka.

Často čtete zprávy a velké seriózní materiály z renomovaných, respektovaných publikací na internetu a přistihnete se při přemýšlení: kdo je autorem těchto negramotných řádků, kde studoval, kdo je naučil tak neobratně používat psanou ruštinu. Kromě , omylu, kterého se bohužel dopouštějí i specializovaní filologové, se v textech rádoby novinářů začalo nacházet mnoho chyb v oblasti syntaxe a interpunkce.

Zjednodušeně řečeno, otázka, kam umístit čárku, zda je zde potřeba nebo ne, a pokud je potřeba, tak proč, působí většině spisovatelů obrovské potíže. Člověk má dojem, že tuto část ruského jazyka nestudovali ani ve škole, ani na univerzitě, a dávají interpunkční znaménka tam, kde je v jazyce pauza - to je místo, kde se snaží „přilepit“ svůj „háček“. Ale v jazyce není vše tak jednoduché - má svá pravidla. MIR 24 se rozhodl připomenout některé interpunkční znaky ruského jazyka.

Interpunkcí se rozumí systém interpunkčních znamének v psaném jazyce, pravidla pro jejich umístění v psané řeči a také část gramatiky, která tato pravidla studuje. Interpunkce objasňuje syntaktickou a intonační stavbu řeči, zvýrazňuje jednotlivé věty a větné členy. To značně usnadňuje ústní reprodukci toho, co bylo napsáno.

(spolu s dvojtečkou a pomlčkou) je nejvíce komplexní znamení interpunkce. Abyste pochopili, zda daná věta obsahuje čárku, musíte si zapamatovat několik jednoduchých pravidel. V písmu se tento znak používá ke zvýraznění a izolaci participiálních a participiálních frází, definic, izolací, adres, citoslovcí, citoslovcí, upřesnění a samozřejmě úvodních slov.

Čárka se také používá k oddělení mezi přímou a nepřímou řečí, mezi částmi složité, komplexní a složené věty a homogenními členy věty.

Toto interpunkční znaménko se používá buď jednotlivě, nebo ve dvojicích. Jednotlivé čárky slouží k rozdělení celé věty na části, přičemž tyto části oddělují vyznačením jejich hranic. Například ve složité větě je nutné oddělit dvě jednoduché části a v jednoduché - homogenní členy věty, které se používají ve výpisu. Párové čárky zvýrazňují nezávislou část věty a označují hranice na obou stranách. Na obou stranách se nejčastěji rozlišují participiální a adverbiální fráze, uvozovací slova a adresy uprostřed věty. Abyste pochopili, kde jsou umístěny čárky, nezapomeňte na několik pravidel.

Hlavní je smysl

Nejdůležitější je porozumět významu věty, abyste pochopili význam věty. Jednou z funkcí interpunkčních znamének je předat správnou sémantiku. Pokud je čárka umístěna na špatném místě, význam je okamžitě zkreslen a objeví se komický efekt. Například: "Včera jsem bavil svou sestru, která byla nemocná, hraním na kytaru."

Chcete-li zvýraznit nezávislou část věty, musíte větu přečíst bez této části. Pokud je význam věty jasný, pak je odstraněná část nezávislá. Čárky zpravidla vždy zvýrazňují příslovečná spojení, úvodní věty a slova. Například: "Jednou se dozvědělo, že moje kamarádka, která se vracela z dovolené, zapomněla svůj telefon ve vagónu." Pokud z této věty odstraníme participiální frázi, její význam se téměř nezmění: "Jednoho dne vyšlo najevo, že moje kamarádka zapomněla svůj telefon ve vagónu."

Existují však případy, kdy gerundium sousedí s predikátem a ve svém významu se stává podobným příslovci. V takových případech se jednotlivá příčestí neoddělují čárkami. „Proč, pane, pláčete? Žijte svůj život smíchem“ (A.S. Gribojedov). Pokud se z této věty odstraní gerundium, stane se nesrozumitelným.

Zákeřná léčba

Adresy jsou ve větách vždy odděleny čárkami. Jestli je uprostřed nebo na konci věty, není moc snadné to identifikovat. Například: Řekni mi, chlapče, jak daleko je to do města? Mýlíte se, ženo, když říkáte, že Lionel Messi není fotbalový génius. No, nevšimla sis, sestro, že se hodiny visící na zdi zastavily?"

Pojďme to porovnat

Téměř ve všech případech se čárka používá, když se mluví o srovnávacích frázích. Ve větě se dá snadno najít, hlavně díky spojkám jakoby, přesně, jako, jakoby, jako, spíše než než atd. Existují však výjimky. Srovnávací fráze se nezvýrazní, pokud se jedná o frazeologické jednotky. Například: Jako by zmizel v zemi. Dešťové kočky a psi a tak dále.

Mezi homogenními členy

Mezi homogenní termíny se vkládá čárka, ale ne vždy. Čárka je nutná u spojek jako např a, ano, ale, ale, nicméně. Také je potřeba čárka mezi homogenními členy, které jsou spojeny opakujícími se spojkami (a ... a, nebo ... nebo, ne to ... ne tamto, buď ... nebo). Mezi homogenní členy, které jsou spojeny jednotlivými spojkami ano, a, buď, nebo, není třeba vkládat čárku. Navíc opakování spojek před homogenními členy věty pomůže určit, kde jsou umístěny čárky.

Potíže nastávají, když se setkají s homogenními a heterogenními definicemi. Mezi homogenními definicemi je nutná čárka. Například: zajímavá, poutavá kniha. U heterogenních definic není třeba používat čárku: zajímavý filozofický román. Slovo „zajímavý“ vyjadřuje dojem z této fráze a „filosofický“ znamená, že román patří do určitého žánru.

Hranice jednoduchých vět

Ve složitých větách se před koordinační spojky umísťuje čárka. Jsou to podobné odbory a, ano, nebo, buď, ano a. Zde jde především o to správně určit, kde jedna jednoduchá věta končí a druhá začíná. Chcete-li to provést, musíte v každém z nich najít gramatický základ (předměty a predikáty) nebo rozdělit těžká věta ve smyslu.

Definované slovo v participiální frázi

Čárka je umístěna ve větách s participiální frází, ale také ne vždy. Hlavní věc je mít na paměti, že příčestí jsou izolována pouze tehdy, pokud se objeví za slovem, které definují. Definované slovo je to, ze kterého je položena otázka k participiální frázi. Například: Autobus stojící na zastávce se porouchal. Pokud se tak nestane, čárka není potřeba: Autobus stojící na zastávce se porouchal.

Před kontrastními spojkami se vždy umísťuje čárka - ale ano, uh.

Ach ty citoslovce

Potvrzující, tázací, negativní slova, stejně jako citoslovce, vyžadují čárky. Za citoslovcem je vždy čárka: "Kompetentní projev, bohužel, je v dnešní době vzácností". Ale tady není všechno tak jednoduché. Citoslovce je třeba odlišit od částic jako např oh, ach, dobře– používají se pro vyztužení, stejně jako částice Ó, používané při oslovování. "Jaký jsi!", "Ach, zavři své bledé nohy!" (V. Brusov).

Zde je samozřejmě vše velmi schematické a stručné – ruská interpunkce je mnohem složitější a bohatší. Ale i tyto rady vám, doufám, pomohou správně psát a dávat čárky tam, kde jsou zdůvodněny pravidly, a nepoužívat je tam, kde nejsou potřeba. Přeji vám úspěch ve zvládnutí „velkého a mocného“ a připomínám vám:

Jak správně vyslovovat, mluvit a psát - pořad Nová sezóna prověří vaše znalosti a naučí vás v éteru MIR TV od 3. září. Program se bude vysílat na tlačítku 18 v neděli v 7:20.

Každý týden se budou moci televizní diváci dozvědět nové a Zajímavosti o „velkých a mocných“. Program bude i nadále moderovat charismatický Sergej Fedorov, který slibuje, že program naplní nejen inteligencí, ale také jiskřivým humorem.

Ivanem Rakovičem

Před spojku JAK se ve třech případech vkládá čárka:

1. Je-li tato spojka obsažena ve slovních spojeních, která jsou svou rolí ve větě blízká úvodním slovům, např.: JAKO PRAVIDLO, JAKO VÝJIMKA, JAKO DŮSLEDEK, JAKO VŽDY, JAK TEĎ, ÚČELNĚ, JAKO PRO PŘÍKLAD JAKO NYNÍ: Ráno jako naschvál začalo pršet;

2. Pokud tato spojka spojuje části složité věty, například: Dlouho jsme sledovali, jak uhlíky ohně doutnají;

3. Pokud věta obsahuje okolnost vyjádřenou srovnávací frází, která začíná spojkou JAK, například: Její hlas zněl jako nejmenší zvon;

Upozornění: pokud věta pokračuje za frází se spojkou JAK, musíte na konec věty přidat další čárku. Například: Dole se voda leskla jako zrcadlo; Dlouho jsme sledovali, jak uhlíky ohně doutnají, a nemohli jsme se od této podívané odtrhnout.

Fráze se spojkou JAK nejsou izolované v pěti případech:

1. Působí-li fráze se spojkou JAK ve větě jako příslovečná okolnost průběhu jednání, např.: Cesta se kroutila jako had. V takových případech může být fráze s JAK nahrazena příslovcem (IN SNAKE) nebo podstatným jménem v instrumentálu (SNAKE). Okolnosti postupu bohužel nelze vždy s naprostou jistotou odlišit od okolností srovnávání.

2. Je-li fráze se spojkou JAK součástí frazeologické jednotky, např. Během oběda seděla jako na jehlách;

3. Je-li fráze se spojkou JAK součástí přísudku a věta bez takové fráze nemá úplný význam, například: Chová se jako milenka;

4. Stojí-li spojka JAK mezi podmětem a přísudkem (bez této spojky by tam musela být pomlčka), např.: Jezero je jako zrcadlo;

5. Pokud před srovnávací frází předchází negace NOT nebo částice VŮBEC, ÚPLNĚ, TÉMĚŘ, LIKE, PŘESNĚ, PŘESNĚ, JEDNODUŠE, například: Nedělají všechno jako sousedé nebo Její vlasy jsou kudrnaté stejně jako její matka;

Kromě toho musíme pamatovat na to, že slovo JAKO může být součástí složeného spojení JAKO... TAK A... nebo TAK JAKO, stejně jako slovní spojení SINCE AS, SINCE THE TIME AS, AS LESS (MORE) POSSIBLE atd. . V tomto případě se samozřejmě čárka nedává před JAK, například: Všechna okna jak v panském domě, tak v pokojích pro služebnictvo jsou dokořán.(Saltykov-Shchedrin). K snídani si s sebou nevzal řízky a teď toho litoval, protože už měl hlad(Podle Čechova).

Cvičení

Slyšel bych, jak se otevírají dveře.

Byla bledá s jakousi hinduistickou bledostí, znaménka na její tváři ztmavla, její vlasy a oči byly ještě černější (Bunin).

A skutečně teď Paříž takto žila? (Bunin).

Dobře, pomůžu, otče, jen mě neobviňuj, když to nedopadne podle plánu.

Zřídka jsem navštěvoval „vznešené“ domy, ale v divadle jsem byl jako jeden ze svých - a jedl jsem spoustu koláčů z cukráren (Turgenev).

Když jsem šel spát, já, nevím proč, jsem se třikrát otočil na jedné noze, dal si rtěnku, lehl si a spal celou noc jako poleno (Turgeněv).

Bude to znít a kňučet jako struna, ale nečekejte od toho píseň (Turgenev).

Všechno v nás není jako lidé! (Saltykov-Shchedrin).

Nyní, zabalený v čepici a plášti, zpod něhož trčela puška, jel s jedním muridem, snažil se, aby si ho co nejméně všímal, a pečlivě hleděl svým rychlým černýma očima do tváří obyvatel, na které narazil. silnice (Tolstoj).

Miliony lidí proti sobě spáchaly bezpočet zvěrstev, podvodů, zrad, krádeží, padělků a vydávání falešných bankovek, loupeží, žhářství a vražd, které kronika všech soudů světa po staletí nesebere a za které, během této doby se na ně lidé, ti, kdo je spáchali, nedívali jako na zločiny (Tolstoj).

Hosté dorazili z ničeho nic.

Ze dveří mu rychle vyšel naproti asi patnáctiletý chlapec a překvapeně zíral na nově příchozí s jiskřivýma očima černýma jako zralý rybíz (Tolstoj).

Zatímco Hadji Murad vcházel, z vnitřních dveří vyšla postarší, hubená, hubená žena v červeném beshmet na žluté košili a modrých kalhotách a nesla polštáře. (Tolstoj).

Nedoprovázel jsem kapitána jako sluha. Čistý jarní vzduch ve srovnání s vězením ji také rozveselil, ale bylo bolestivé šlapat na kameny nohama nezvyklými na chůzi a obutými do nemotorných vězeňských bot, dívala se na své nohy a snažila se šlápnout co nejlehčeji (Tolstoj ).

Jedna z nich, nejextravagantnější, byla, že jsem za ním chtěla jít, vysvětlit mu to, přiznat se mu ke všemu, upřímně mu vše říct a ujistit ho, že jsem se nechovala jako hloupá dívka, ale s dobrým úmyslem (Dostojevskij ).

Tak jsem studoval a studoval, ale zeptejte se mě, jak by měl člověk žít, ani nevím (Tolstoy).

Tyto experimenty mohly být provedeny buď o měsíc dříve, nebo o měsíc později.

Ulice mezi domy byly úzké, křivolaké a hluboké jako pukliny ve skále (Andreev).

Amatéři používají tuto rybu jako přírodní hodiny v pokojovém akváriu (Podle V. Matizena).

Na západě je obloha celou noc nazelenalá a průhledná a tam na obzoru_ jako teď_ něco doutná a doutná... (Bunin).

Rostov cítil, jak pod vlivem žhavých paprsků lásky... rozkvetl na jeho duši a tváři dětský úsměv, kterým se nikdy neusmál od doby, kdy odešel z domova (Tolstoj).

V kočáru bylo lidí jako sardinek v sudu.

Obsahuje ironii nikoli jako stylový rys nebo techniku, ale jako součást autorova obecného pohledu na svět (Lakshin).

Když mi Stepan Trofimovič již o deset let později šeptem sdělil tento smutný příběh, nejprve zamkl dveře, přísahal mi, že byl tehdy na místě tak ohromen, že neslyšel ani neviděl, jak Varvara Petrovna zmizela ( Dostojevského).

Ale oči se nezdají být hloupé a lesklé, jako Maria Kresse (Bulgakov).

"Kdyby věděli, že to chceš, svátek by byl zrušen," řekl princ ze zvyku jako hodiny na ránu a říkal věci, kterým nechtěl, aby se mu věřilo (Tolstoj).

Armande si už začínal zoufat, když z Auteuil přijel místní farář François Loiseau a spřátelil se s Molierem, když žil v Auteuil (Bulgakov).

Než ale stačili vstát, za dveřmi nahoře netrpělivě zazvonil zvonek (Bulgakov).

"Mučte," řekl, "je: teď je jejich modlitební knížka pryč," a cválal kolem; a za tímto stratopedarchem jsou jeho bojovníci a za nimi jako hejno hubených jarních hus nudné stíny a všichni vládci smutně a žalostně přikyvují a všichni tiše naříkají přes jejich pláč: „Nech ho jít! "On jediný se za nás modlí" (Leskov).

Když to lidé viděli, zastavili se ve svých stopách. „Jedli jsme dost, moji drazí! Slavili jsme zimu, ale na jaře nám svěsil žaludek!“ - Porfirij Vladimirych uvažuje sám se sebou a jako naschvál právě objasnil všechny záznamy loňského polního hospodaření (Saltykov-Shchedrin).

Jako naschvál_ dnes nepřišel a já mám pořád celý děsivá noc vpřed! (Bunin).

Pochopte, že toto dítě, které nyní přijímáte v Poklenově domě, není nikdo jiný než pan de Molière! (Bulgakov).

Bazar je jako další město ve městě (Bunin).

Důsledné uplatňování této metody, která nezachází s literaturou jako s plodem organické kreativity, ale jako s prostředkem kulturní komunikace, však nakonec začalo zpomalovat rozvoj literární kritiky (Epstein).

Vedle něj se cítila jako za kamennou zdí. Dosud mlčel a nikdo si ho nevšímal, ale teď se na něj všichni ohlédli a pravděpodobně se všichni divili, jak mohl zůstat stále nepovšimnut (Leskov).

Stále mladý, pohledný vzhled, s majetkem, obdařený mnoha skvělými vlastnostmi, nepochybným vtipem, vkusem, nevyčerpatelnou veselostí, nevystupoval jako hledač štěstí a ochrany, ale spíše samostatně (Dostojevskij).

Polovina z nich dokonce zemřela, ale nebyli přístupní vzdělání: stáli na dvoře - všichni byli ohromeni a dokonce se vyhýbali zdím, ale všichni jen koukali na nebe jako ptáci s přimhouřenýma očima (Leskov).

Křičí jako orel: zastavte, vystřelím! (Bunin).